Jestli si myslíte, že uvedením aplikace do App Storu nebo spuštěním webového portálu práce na softwaru končí, mýlíte se. Na scénu přichází náš hvězdný supportní tým, který dává pozor na to, aby vše běželo, jak má. A když se objeví nějaký problém, bleskurychle ho vyřeší. Nebo alespoň upozorní klienta, že míček plný bugů je na jeho straně.

Množství lidí, kteří se v eManu starají o podporu již vyvinutého softwaru, se těžko počítá. Jsou tu ale minimálně dva, kteří se supportu věnují na sto procent – Cyril Černý a Petr Ulrych.

Petr nastoupil do eManu v roce 2019, aby pomohl definovat, jak by mělo takové supportové oddělení vlastně vypadat. Do jeho příchodu si totiž podporu řídili projekťáci, kteří měli jinak na starosti vývoj. „Původně jsem pracoval mimo IT svět – v logistice. Bylo to v korporátu, kde jsem se poprvé dostal k supportu a s ním spojeným procesům,“ říká Petr. „Byl to ale až můj tehdejší šéf v eManu, který se mnou šel do detailu a předal mi své know-how. Dostal jsem šanci nastavit, jak bude support na mých projektech vypadat.“ Od projektových manažerů přebral související aktivity a má je na starosti dodnes. „Když se tady dneska řekne support, můžeš si být jistý, že v tom má Petr prsty,“ dodává Cyril, Petrova pravá technologická ruka.

Cyril tu je o rok déle než Petr. Během několika málo let se posunul ze své původní role Ruby on Rails Developera až k Tech Leadovi, a to na všech svých projektech. Velmi rychle se totiž ukázalo, že mu jde daleko více věcí – kromě backendu se vyzná i ve frontendu, přesah má také do DevOps, a dokonce se s chutí pustí do věcí, které by do sebe neřekl. „Nikdy jsem si třeba nemyslel, že budu chtít mluvit s klientem,“ směje se Cyril. „Časem jsem ale zjistil, že je jednodušší zákazníkovi prostě zavolat, než to řešit přes prostředníka nebo po mailu.“ Podle Petra umí Cyril navíc klientovi vše laicky vysvětlit, což výrazně usnadňuje celkovou komunikaci.

Možnost se rozvíjet směrem, který vás nejvíc táhne nebo který vám nejlépe jde, oceňuje Cyril na eManu nejvíc. „Nikdo příliš neřeší, odkud jsi přišel a cos dělal předtím. Když chceš růst, můžeš,“ přitakává Petr. „Třeba Vašek Loufek se z HR dostal až k testerům nebo tu s námi je Hrvoje Vogrinc, který se nakonec nejvíc našel v roli analytika.“

Přestože obor i doba nahrávají práci z domova, supportní tým se nejlépe cítí společně v kanceláři. „Pro mě je hrozně důležitý svoje kolegy vidět. A věci se rychle vyřeší, když jsou lidi fyzicky spolu,“ říká Petr. Cyril s ním souhlasí: „Musíme být reaktivní, v supportu se počítá každá hodina. Než bychom se domluvili online, tady Petr vlítne s požadavkem do kanclu a jde to daleko rychleji.“

Rychlost komunikace ale zdaleka není to jediné, co oběma na jejich týmu vyhovuje. Mezi svými nejbližšími kolegy, ale i v eManu všeobecně, totiž našli spřízněné duše. „Zažil jsem dřívější práce, kde každý jel hodně na sebe, lidi byli sólisti,“ zamýšlí se Petr. „Byli to vlastně spíš spolupracovníci. Tady to tak není.“ Cyril mu dává za pravdu: „Prostě tu jsou lidi, se kterýma po práci rád zajdeš na jedno.“

Že nejde o planá slova, se mi potvrdilo záhy. Nedlouho po skončení našeho rozhovoru kluci hodili na záda krosny a s plnou basou piv odjeli v početné skupince lidí na víkend na chalupu. Žádní spolupracovníci – eMani.