Třetí generace internetu, nebo jen postupná evoluce toho, jak jej známe dnes? Oboje. Ale také mnohem víc. Zatím stojí na počátku a my spíš spekulujeme, kam nás se svými možnostmi zavede. Co? Web 3.0.
Internet a svět řízený jednotlivci?
Začněme malým ohlédnutím zpátky. V devadesátých letech přišel Web 1.0, což byl v podstatě pouhý nástroj, kterým se na internetovou síť dal umístit obsah vytvořený v počítači. Stránky byly statické a dá se říct, že zrcadlily to, co lidé vytvářeli ve Wordu. Největším přínosem asi byla možnost vzájemného propojení odkazy. Na internetu se tedy objevovaly onlinové verze obsahu z offline světa, například časopisy.
Web 1.0
Statické webstránky.
Jednoduché bannerové reklamy.
Základní sítě pro doručování obsahu (CDN).
Osobní stránky byli ojedinělé.
Web 2.0
Dynamické a interaktivní weby.
Sociální sítě.
B2B a P2P sharování.
CPC reklamy nahradili starší metody.
Blogy se staly populárními.
Web 3.0
Decentralizované technologie.
Cloudové sharování.
Live streamy nahradily blogy.
Vyhledávání s pomocí AI.
AI bude personalizovat reklamy.
S Webem 2.0 začali lidé víc zkoumat možnosti internetu. Už nešlo o pouhý přenos z offline světa – nové bylo to, že vedle konzumace obsahu bylo možného na stejné úrovni i vytvářet. Jedním z průkopníků té doby byl nástroj Digg, což byla jakási konkurence televize. Tu si člověk pustil, ale nemohl ovlivnit, co v danou chvíli na obrazovce poběží. Digg byl koncept, který umožňoval najít na internetu zajímavý obsah – objevit ho nebo napsat – a dát hlasovat lidem, co si o něm myslí. Obsah s největším počtem hlasů se ve výpisu dostával nahoru a postupně získával pozornost v podstatě celého internetu.
Ústřední motiv: vlastnictví
V podstatě vše, co známe dnes – Facebook, Instagram, Twitter, TikTok –, se zakládá právě na tomto konceptu. Lidé vytvářejí obsah a zároveň ho konzumují. Už nejde o pouhé vysílání obsahu do světa.
A teď tu máme Web 3.0. Jeho ústřední filosofie je bohužel dost abstraktní a pro řadu lidí (zatím) těžko uchopitelná. Vše je ale v začátcích.
Jde o tohle: vlastnit něco, co je virtuální, tedy na internetu.
Zatím vše, co na internetu je – text, obrázky, videa –, lze kopírovat a předávat neomezeně dál.
Aby bylo možné něco vlastnit, musí to být jedinečné a nereplikovatelné. Technologie, která právě to umožňuje, se nazývá Blockchain. První známou aplikací v něm byla měna Bitcoin.
Jde o virtuální peníze, které můžete vlastnit, čistě digitálně a nezávisle na autoritách. Na základě kryptografie je ovládáte, můžete je někomu poslat. A to nemůže udělat nikdo jiný, své Bitcoiny spravujete pouze vy.
Ethereum je první
„světový počítač“
Jde o decentralizovanou platformu. Běží současně na mnoha počítačích, takže nemá fyzickou lokaci.
Co dělá Bitcoin pro platby, dělá Ethereum
pro všechno, co lze naprogramovat.
Je to platforma pro decentralizované aplikace.
Digitální hodnota
Novějším – a ještě abstraktnějším – příkladem Blockchainu je Ethereum. Stojí na stejných principech jako Bitcoin, odpadá ale omezení na peníze. Jde o vývojářskou platformu, jako je iOS nebo Android, na níž vývojáři mohou vyvíjet své aplikace, spouštět je a nabízet k použití ostatním.
Co přináší decentralizované aplikace
Snížení nákladů
Bez poplatků pro zprostředkovatele, protože
žádné nepotřebujete.
Bez rizika výpadku
Neexistuje jenom jeden server, proto nemůže dojít k výpadku nebo hacknutí.
Bez cenzury
Decentralizace odstraňuje jakékoliv riziko manipulace.
Eliminuje podvody
Dokáže odhalit a eliminovat podvodné aktivity.
bez ověření identity
Vaše osobní informace a data jsou pod plnou kontrolou.
Transparentnost
Blockchain je k nahlédnutí pro každého při zachování anonymity.
První známou aplikací na Ethereu jsou CryptoPunks, což jsou takzvané NFT (non-fungible token, tedy nezaměnitelné tokeny, které lze použít k vyjádření vlastnictví jedinečných položek). V CryptoPunks je deset tisíc unikátních obrázků, které lze vlastnit. Člověk obrázek může zkopírovat a poslat jako JPG, ale unikátní je jeho vlastnictví zapsané na Blockchainu. Takový obrázek má nějakou hodnotu, byť je digitální.
Asi si teď pokládáte otázku: k čemu to je dobré?
Když Steve Jobs představoval první osobní počítač, lidé se ho ptali, k čemu to bude, a on také odpovídal velice abstraktně. A dnes najdeme počítač v každé domácnosti. Podobně s příchodem Facebooku se říkalo, že to je zbytečnost – a dnes přesně víme, k čemu slouží a jak nám pomáhá.
Stejně se to dnes má s Webem 3.0. Lidé si s ním v této fázi prostě jen hrají, zkoumají jeho možnosti, potenciál, objevují, co by se v tomto novém světě vůbec dalo dělat.
Vyzráváme na byrokracii
Ilustrovat to můžeme právě na Bitcoinu. Je to alternativa k existujícímu finančnímu světu. Paralelní monetární systém, který je stabilní a nezávislý na vládách, politické či bezpečnostní situaci. Tady se prostě víc věří technologiím než lidem.
Právě proto je spousta aplikací, které na Ethereu vznikají, z finančnictví. Ty jsou totiž všude na světě extrémně regulované. Když chce běžný vývojář vyrobit finanční aplikaci, která by lidem nějak pomáhala a usnadňovala jim život, narazí, protože nemá šanci se do regulací vejít. Je kolem toho spousta byrokracie, papírování. A motivace je rázem ta tam.
Naproti tomu blockchainový vývojář v té nejzapadlejší vísce na kraji světa sedne k počítači a vyvine užitečnou finanční službu, kterou nasadí – a dál ji ani nemusí provozovat, nemusí mít vlastní servery a licence. Tady to jde bez byrokracie.
Mám ještě jeden příklad rozdílu mezi Webem 2.0 a 3.0. Potíž „dvojky“ spočívá v tom, že ji kontroluje jen několik obrů jako Google, Apple či Meta. Jsou tu velké a centralizované autority. Když se některé z nich znelíbíte, třeba obsahem, který publikujete, klidně vás zablokují – jako se to na Twitteru onehdy stalo jednomu americkému prezidentovi.
Vizionářský přístup k Webu 3.0 hovoří o tom, že když na internetu něco vlastníte, můžete vlastnit i část příslušného protokolu. CryptoPunks není záležitost vlastněná jedním subjektem, nýbrž kolektivně celou komunitou.
Cryptopunks
Nelíbí se? Pryč s tím!
Pod Webem 3.0 by celý internet měl přejít na tuto architekturu komunitního vlastnictví. Kontrola nad ekosystémem nebude v rukou hrstky korporací, ale lidí, kteří internet reálně používají – a vlastní jeho části.
Jde o velice robustní a nezastavitelný koncept. Nikdo nemůže říct: tohle se nám nezamlouvá, zablokujeme nebo odstraníme to. Ani servery nikdo neřídí, kdokoli na světě si může rozběhnout své vlastní Ethereum.
Jak to shrnout, abychom nebyli tolik abstraktní? Lze říct, že Web 2.0 usnadňoval a usnadňuje lidem každodenní fungování a život. S Webem 3.0 jde o něco úplně jiného: o získání kolektivní kontroly nad internetem nebo obecně nad moderním světem. Jde o decentralizování současné moci. O to dát každému člověku právo hlasovat a podílet se na utváření světa. Dnes jako občan mohu pouze volit své zástupce, přispívat svými penězi do systému – už ale nemám šanci přímo ovlivnit, jak se s nimi naloží, jaká rozhodnutí padnou. Takže: v tomhle ohledu je Web 3.0 paradoxně mnohem méně abstraktní než dnešní svět.
A to je docela zajímavá budoucnost, co říkáte?
Na pískovišti jménem Web 3.0 si hrajeme i my v eManu. Vyvíjíme hru Alteration, v níž je možné některé herní prvky vlastnit, podobně jako u NFT a CryptoPunks. V běžných hrách se probojováváte dopředu, získáváte určité předměty, ale nemůžete je prodat, protože je nevlastníte. Jsou jen v dané hře, jakmile ji vypnete, zmizí. V blockchainových hrách se úplně stejně prosekáváte kupředu jednotlivými levely, ale věci, které přitom získáte, by potenciálně měly být použitelné a hodnotné i mimo ekosystém konkrétní hry. Lze to prodat – a tedy koupit a využít v jiné hře. Opět jde o popisovaný prvek digitálního virtuálního vlastnictví, který celý Web 3.0 vlastně definuje.
