Mnichov 2.0 | eMan

Mnichov 2.0

Včera jsem měl pro mě tu čest psát úvodní slovo do ročenky eMana k uplynulému roku. Ať jsem chtěl sebevíc se věnovat tomu, co se ode mě a naší ročenky očekává, tj. shrnutí uplynulého roku, měl jsem pod vlivem toho, co se děje ve světě kolem nás, problém, komentovat „jen“ naše výsledky. Potom, co se dnes ráno stalo na Ukrajině, však cítím obrovskou potřebu se k dané události vyjádřit a věřím, že tento názor sdílí i mí kolegové z managementu firmy a doufám, že s tím budete souhlasit i vy. Začnu trochu šířeji a osobněji, ale snad mě omluvíte.

Narodil jsem se na konci roku 1972. Jsem tedy typický zástupce generace, které se u nás říká „Husákovy děti“…tj. děti narozené v době vlády tehdy jediné politické strany Komunistické strany Československa jejímž představitelem byl prezident Gustáv Husák. Tehdejší Československo bylo součástí tzv. Varšavského bloku, kde absolutní prim hrál tehdejší Sovětský svaz. Což dokresloval slogan „Se Sovětským svazem na věčné časy“, který jste mohli vidět všude možně.

Tehdejší dobu a režim si vybavuji jen útržkovitě. Pamatuji si průvody s našima a sovětskými vlajkami, vojenské přehlídky v televizi, Spartakiádu. Vzpomínám, že na cestě do mé základní školy stála u několika činžovních domů lešení, která tam stála celých těch 8 let. Jiná lešení mě pak provázela celou dobu mého studia na strojní průmyslovce. Pamatuji si z dnešního pohledu legrační sortiment v obchodech, všudypřítomné fronty, potřebu shánět věci pod pultem, nedostupné západní zboží. Největší mogulové tehdy byli veksláci, zelináři, řezníci… Vybavuji si, jak mi rodiče říkali, že pokud chci jít na střední školu, musím vstoupit do Pionýra. Vzhledem k tomu, že na naší škole veškerá činnost s tím spojená spočívala v ročním placení příspěvků jedné tlusté paní, která byla pověstná tím, že ráda zapařila, bylo mi to jedno… Když mi pak řekli na střední škole, že pokud chci na vysokou školu, měl bych vstoupit ke Svazákům, už mi to bylo trochu divné. Pamatuji, jak jsem kamarádovi nadšeně vyprávěl o Škodě 125, kterou táta z druhé ruky koupil, jaká je to raketa. Pamatuji, jak jsem chodil ke spolužákům na video, koukat se na stokrát překopírované Čelisti, na to jak byl ve třídě největší frajer ten, komu posílal příbuzný ze západu Bravíčka. Z toho všeho co píšu, to nevypadá, že bych za Komunismu jakkoli trpěl, nebo jsem kolem sebe měl někoho, komu se tak stalo. Mé vzpomínky na mládí jsou v zásadě příjemné…byl jsem mladý a holky byly stejně hezký. Měl jsem to štěstí, že jsem nebyl ničemu zásadně negativnímu vystaven. Přes to všechno si pamatuji všudypřítomnou šeď, vychovávání k tomu, že některé věci se nesmí říkat, resp. nesmí se říkat nahlas, že některé věci prostě tak jsou a nemá smysl o nich přemýšlet, nebo je chtít měnit. Že pokud se chci mít „dobře“ musím držet ústa a krok. Že nerozhoduji o sobě až tak úplně sám, ale nějaká strana.

Možná proto, že jsem si toto období historie těsně prožil, jsem o to více citlivý na autokratické režimy jakými jsou Severní Korea, Čína, Rusko a další. O to více si cením toho, že mohu dělat a říkat co chci, mohu svobodně cestovat a rozhodovat o sobě. Nechtěl bych, abyste vy, ani naše děti o tyto vymoženosti přišly. My všichni jsme vyrostli v době a zemi, která nám tento luxus umožňuje. I v naší firmě se snažíme být maximálně otevření a ačkoli spolu všichni ne vždy souhlasíme, nemyslíme si často o sobě úplně hezké věci, nerozumíme si, děláme chyby a nejsme dokonalí, máme možnost se rozvíjet, svobodně a beztrestně se vyjadřovat i rozhodovat.

Česká republika je malá, z celosvětového pohledu nevýznamná. Jsme takoví Hobitín, který se zpravidla nestará o to, co se děje za jeho hranicemi. Nicméně bychom měli, už proto, že jsme malí a tím spíše zranitelní. Měli bychom se jasně rozhodnout, jaké hodnoty jsou pro nás důležité, zda patříme a chceme patřit do západního světa s jeho kulturou, hodnotami a režimem…třeba ne dokonalým. Nebo chceme být součástí autokratického světa a režimů. Myslet si, že můžeme být neutrální a dalším Švýcarskem na mapě, je obrovsky naivní. Vždy budeme jednou z figurek na šachovnici velkých zemí a jejich zájmů. Já osobně a myslím, že mohu mluvit za celou naši firmu, chci být součástí toho západního světa se všemi jeho chybami a slabostmi, které bohužel tak dobře a rádi zneužívají autokratické režimy. Obávám se, že nás čeká doba, kdy se bude opět opakovat historie. Opakování Hitlerova zabírání našich Sudet již začalo. Pokud Čína využije situace k napadení Taiwanu, což je pravděpodobné, máme zde v tom lepším případě 2. studenou válku s dvěma mocenskými bloky proti sobě.

Jménem eMana a v rámci našich prostředků bych chtěl projevit Ukrajině podporu. Kromě finančního daru a hmotné pomoci rodinám našich ukrajinských kolegů i přátel, které v následujících dnech poskytneme, bychom rádi učinili ještě jednu, možná i mnohem významnější věc. Jako občané země, která byla v roce 1938 celým světem obětována, a to proto, aby se předešlo válce, chci apelovat na to, abychom neobětovali Ukrajinu. Neopakujme chyby, které jsme již jednou udělali. Neustupujme agresi a postavme se jí jediným možným způsobem, na který slyší. Silou. Přátelé, kolegové, partneři, zákazníci, vy všichni občané, prosím, apelujme na naše a zejména evropské politiky, na zástupce zemí NATO, aby jen nediskutovali, ale opravdu a hned konali. Západní svět bohužel asi ztratil politické leadery, reprezentují ho jen úředníci a businessmani. Bohužel, to je to na co se Putin spoléhá, a zatímco budeme diskutovat, obsadí celou Ukrajinu. Jak dlouho bude západní svět tentokráte čekat, než si jako Hitler začne podmaňovat další země?

Jiří Horyna & Michal Košek, Jan Horyna a Tomáš Čermák za eMan a.s.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.
(John Donne)

Jiří Horyna
Předseda představenstva & Co-founder